Možná to znáte: „Když se jablečná pálenka dělá z jablek a koňský salám z koňského masa, z čeho se dělá dětský olejíček?“ To, že začínám právě tímto vtípkem povídání o Model Hobby, má svůj smysl. Jde o poměrně zásadní otázku: „Co je to vlastně modelářská výstava nebo modelářský veletrh?“
Nabízí se více různých odpovědí, z nich dvě jsou ve svém pojetí výrazně odlišné:
1/ je to akce určená pro modeláře jako návštěvníky a sloužící modelářům bez ohledu na to, co se zde vystavuje nebo prodává
2/ je to akce, na níž jsou vystavováni modeláři (a jejich modely), bez ohledu na to, kdo mají být návštěvníci (počítá se především s laickou veřejností)
Letos proběhl 24. ročník Model Hobby a pokud vzpomínám na asi tak deset prvních ročníků, byla by odpověď jednoznačná – správně tehdy byla první možnost. Když se podívám na letošní ročník, ukazuje, že dnes už platí druhá možnost. Přechod mezi tím byl plynulý a trval několik let. Co tedy bylo možné letos vidět?
Model Hobby byla v halách 3 a 4 výstavišťě Letňany, mezi halami je restaurace. V hale 3 byly především komerční aktivity (stánky firem), v hale 4 především předváděcí plochy, o které se staraly kluby nebo sdružení (nekomerční aktivity), kromě toho i pár firem. Problém je v tom, že v komerční části chyběly letos (až na pár výjimek) modelářské firmy, neúčastnil se už ani největší tuzemský dovozce, firma Pelikán. Z větších modelářských firem zbyly už jen Astra a RCKing, ovšem i jejich předváděný sortiment se od modelářství dost odklonil. Ostatní opustili veletrh už dřív. Podstatně vzrostl pouze počet kolejišť železničnách modelářů, ovšem tady šlo především o předvádění, ne o prodej.
Když si člověk halu Model Hobby prošel, viděl nabídku květin, kávovarů, ručních prací (obrázky z barevných písků, potřeby a stojany na kreslení, výroba přáníček, nabídku osobních aut VW, americkou historickou bojovou techniku, dřevěné vyřezávané mechanické hodiny, vyřezávací plotry na dekorace, ….), v menším množství nářadí (Proxxon, Olfa). Část haly obsadily i 3D tiskárny a frézky. Nemám vůbec nic proti těmto oblastem činnosti, naopak, na veletrhu v Lipsku (byl o týden dříve) strávím v jejich hale asi i víc času, než v těch opravdu modelářských, ale proč se toto ještě nazývá „modelářský veletrh“, když pro modeláře tam skoro nic není? Abych ještě upřesnil, to, že si člověk koupí v kufru uložený hotový dron s kamerou a čímsi, co trochu připomíná modelářskou RC soupravu, z něj modeláře ani náhodou nedělá.
Budu-li se na to dívat očima technikou nedotčeného návštěvníka, mohu být ohromen, jaké úžasné funkční věci se tu nabízejí a prodávají, ale v podstatě jde jen o sofistikované hračky.
V hale 4 byli modeláři a bylo na co se dívat, v tomto směru se stav proti předchozím ročníkům hodně zlepšil. Jak trefně a jen trochu přehnaně prohlásil jeden z kolegů modelářů, který na výstavě sloužil na stánku: „My jsme tu proto, aby do té haly vpředu alespoň někdo přišel.“
Na první pohled musela upoutat pozornost velká hlínou vysypaná plocha (>400 m2) a na ní tanky i jiná bojová technika v měřítku 1:6, terén s domy i kostelíkem, povrch jako by poprášený sněhovou přeháňkou. Skupina World War II Circus, která techniku provozuje a dělá s ní za doprovodu pyrotechnických efektů a ozvučení předváděcí akce ojedinělé v Evropě, se opravdu má čím pochlubit. Bohužel, jediné hodinové předvedení (podle internetových stránek) s tématem bitvy o Bastogne bylo naplánováno na neděli ve 13:00. Pokud se pamatuji, v neděli po poledni už provoz na veletrhu vždy téměř úplně utichl.
Bazén stejně jako v minulých létech obsadili němečtí modeláři. Na vodě byl u kraje přístav a v něm spousta lodí, to hodně oživilo plochu, i když jinak velký provoz na hladině nebyl.
Co musím určitě ocenit, tentokrát sortiment modelů vystavovaných na stolech dělal průřez více oblastmi lodního modelářství, ukazoval lodě (i jednu ponorku) ze stavebnic, velké funkční modely, precizní neplovoucí makety včetně historických plachetnic, funční galéru poháněnou vesly, rychlostní čluny i pověstné lodě v láhvi.
Na letové ploše se opravdu stále něco dělo, tedy přinejmenším po tu dobu, kdy jsem byl v dohledu. Nešlo zrovna o atraktivní „šou“, ale něco se hýbalo a bylo ve vzduchu, i to se počítá a v minulých létech to zdaleka nebylo pravidlem.
Další věc, kterou bych chtěl hodně pochválit, je to, že konečně přibylo předváděných činností, ať už šlo třeba o splétání lodních lan nebo modelování krajiny, podobně ve vedlejších halách u her přibylo stánků, které nejen něco nabízely, ale umožnily návštěvníkům se posadit a s nabízeným zbožím si hrát.
Určitě upoutal i minibazén na stole s funkčními RC miniloděmi a obojživelnými prostředky, vše se odehrávalo na délku natažené paže od diváků.
Už tradičně byly k vidění velké špičkové makety letadel i vrtulníků, historické modely letadel a jejich repliky, modely prakticky čekokoli z papíru (včetně toho, že je modeláři na místě stavěli a ukazovali postup práce), plocha s provozem kamionů i stavební techniky v měřítku 1:14 a 1:16 a spousta dalšího. Bylo na co se dívat, o tom není sporu, ve smyslu otázky ze začátku to ale byla výstava předvádějící modely a modeláře, ne veletrh, kam by modelář mohl smysluplně jít něco koupit.
Na konec jsem si nechal to, co je nejblíž robotice, i když takové automatizované železniční kolejiště je mnohem víc robotem, než kde co, čemu se robot tradičně říká.
Hobby centrum DDM Praha 4 předvádělo malé roboty z Lega. Hračky HexBug (ty ovšem nebyly přímo na Model Hobby, ale na souběžném veletrhu hraček) asi není třeba představovat, miniaturní vibroboti byly a jsou stále populární. K vidění byly jak větší verze kráčejících (dálkově ovládaných) robotů, tak třeba robůtci ve tvaru medůz do vody.
3D tiskárny a malé obráběcí stroje (reprezentované firmou 4isp) byly vlastně ucelenou „výstavou na výstavě“ pod názvem Print In 3D. Bylo možné zakoupit hotovou tiskárnu, stavebnici tiskárny, ve velkém sortimentu plastové struny (materiál na tisk), poradit se a prohlédnout si vzorky pocházející z různých tiskáren nebo vyrobené s různým nastavením.
Nebudu vyjmenovávat všechny firmy, víc jsem se zastavil asi u pěti. Co mě nejvíc upoutalo z technického hlediska, byl téměř průhledný model stíhače v „kombatové“ velikosti (rozpětí 807 mm) plně osazený elektronikou a schopný letu, který byl celý vytištěný na 3D tiskárně. Hmotnost neosazeného modelu vystavovaného firnou Elvira je 470 g (materiál přijde asi na 300 Kč) a jeho tvar i tuhá konstrukce mu dávají letové vlastnosti, které se mohou blížit laminátovým modelům. Model se tiskne po dílech, které mají přesné osazení, lepí se k sobě sekundovým lepidlem. Udělat jakýkoli plnohodnotný náhradní díl není problém.
Připomnělo mi to, jak se kdysi před léty začínaly v záplavě balzových modelů prosazovat první modely z pěnových plastů, nejprve z polystyrénu, pak z EPP. Tohle je další logický krok, podstatné zlepšení funkčních vlastností při snížení hmotnosti. Velmi důležité je to, že výztuhy v dílech mohou tvořit voštinovou konstrukci s mít vylehčení, současně výztuhy nemusí být rovné, mohou se prohnutě táhnout přesně tak, jak je optimální pro co nejlepší tuhost a jak odpovídá reálnému namáhání konstrukce.
Sleduji vývoj amatérských 3D tiskárem už řadu let a mám i sbírku vzorků, které na nich vznikly. Musím ale říct, že ta kytice růží (i s vázičkou) z tiskárny Felix 3.1 mě „dostala“. Fotografie nemůže zachytit dojem, který dělala. Na jedné straně byly květy zjevně plastové, na druhé tak pěkné, že jim opravdu chyběla jen ta vůně. Bohužel se růže nerozdávaly jako vzorky, ona jejich výroba zabere určitě dost strojových hodin.
Stálo to za to? Jako podívaná pro ty, kdo přišli na veletrh dětského zboží, hraček a počítačových her, a s modelářstvím toho moc společného nemají, asi ano. Jako propagační ukázka modelářství pro veřejnost také. Tedy pokud návštěvníkům nepřipadá poplatek 150 Kč za parkování a „dospělá“ vstupenka za 180 Kč (rodinné vstupné za 350 Kč) poněkud dost.