Chvála SSD

Ještě než jsem s ní začal chodit, koupila si paní Kubáčová notebook Hewlett Packard … prémiová edice … růžový hliníkový obal … laserem vypálené kytičky a ptáčci … luxus za dostupnou cenu … Smutné na tomto přístroji bylo, jak hluboko klesla firma HP od dob mého notebooku HP nc6320, který mám dodnes a právě tento odstavec na něm píšu.

Půl roku před uplynutím dvouleté záruky se (její) notebook začal přehřívat tak až tepelná ochrana prakticky zastavila procesor a z jeho útrob smrděl škvařící se plast, takže vám zbylo po zapnutí tak 30 sekund na práci – než byl konec. Takže reklamace. Jenomže paní Kubáčová (navzdory mé zoufalé snaze) neuznává něco jako „zálohování dat„. proto jsem musel z notebooku vyšroubovat pevný disk a z něj stáhnout její absoventskou práci na VOŠ zdravotnické – těsně před dokončením, těsně před absolutoriem. Výsledek : reklamace neuznána : „uživatel zasahoval do přístroje„. Tak jsem notebook rozebral a nestačil jsem se divit. Žádné komponenty přišroubované k závitovým vložkám v kovovém šasi kvalitními šrouby jako u mého notebooku. Naopak. Vnitřní konstrukce byla založena na hliníkové desce tloušťky alobalového tácku na párek, ke které byly ostaní komponenty „přihňahňány“ tavným lepidlem – nyní rozteklým všude uvnitř. Od té doby NIC se začkou Hewlett Packard nesmí přes náš práh….
Co s nefunkčním notebookem během vánočního úklidu? Znovu vyšroubovat pevný disk (protože není čas aní síla jej „bezpečně“ smazat) a šup se „žďorbem“ do elektro-odpadu. Tímto způsobem se mi za léta nahromadilo několik „notebokovýchSATA pevných disků. Které „nejsou ještě tak staré“ a hlavně – leží v krabici k ničemu. To je jeden faktor a druhý faktor je, že jsem dělal pořádek na domácím diskovém úložišti a našel jsem tam „bordel„. Zálohy pomíchané, často opakovaně nakopírované staré věci zabírající diskový prostor atd. Takže jsem celou věc pojal systematicky – Koupil jsem SATA rámeček – tedy převodník ze SATA na USB a všechny osamělé disky jsem prozkoumal – jedinečná data z nich zálohoval a co pak s nimi?

Hraní! Tedy jsem opakovaně kopíroval 2 GB video a 2 GB katalogových listů v PDF jako „velké a malé soubory“ a stopkami měřil přenosovou rychlost mé, již archaické technologie založené, na Widows XP, Total Commanderu, USB 2.0, vše na 4 GB paměti Core2 Duo 1,83 GHz notebooku z roku 2007. Pro zajímavost – nejpomalejší USB flash klíčenka, kterou vlastním „EMTEC“ měla 4,6 MB/s na „velkých“ a 2,3 MB/s na „malých“ souborech. Pradávný disk Seagate – 80GB 5400 otáček měl 14,2 MB/s + 8,6 MB/s a o něco novější, ale též prastarý „disk paní Kubáčové“ Seagate 500GB 7200 otáček měl 16,4 + 12,1 MB/s.

Je to málo, nebo mnoho? Moje dlouhodobá zkušenost s „domácím testováním“ je taková, že jsem se nikdy ani nepřiblížil ani ke katalogovým údajům výrobce, ani k hodnotám naměřeným redaktory v počítačových časopisech. Takže mi zbyla hromádka již opravdu neužitečných disků ve které dominovala majorita starých 80GB disků zcela stejných jako (do nedávna pracoval) v mém notebooku. To mě přivedlo na myšlenku „naklonovat“ na všechny disky svůj pracovní hard-disk a získat tak svéráznou „zálohu„, kdy při selhání jednoho strčím do notebooku další disk a na něm bude zcela identická instalace operačního systému. Jenom nová data se nahrají ze zálohy. Když jsem zkoumal tuto možnost, zjistil jsem že jedním z nejpopulárnějších softwarů pro tento účel je „CloneZilla“ – linuxová distribuce ovládaná v textovém režimu – a tomu se nedalo odolat.

Takže jsem „rozklonoval“ svůj počítač na 4 pevné disky a stopoval to, co nejčastěji najdete na YouTube – „jak rychle startují Windows„. Tedy :

  • Původní staříčký disk Hitachi 80GB 5400 otáček = 55 sec.
  • Nepatrně novější Seagate 80GB 5400 ot. = 52. sec.
  • Western Digital 80GB 5400 otáček = 49 sekund, ale vydával u toho tak strašlivé zvuky, že se přestal jevit jako vhodný pro „zálohu„.
  • Seagate 500GB 7200 ot. 37 sekund.

Zajímavý poznatek z tohoto měření – nepříliš velké zlepšení ve čtecí rychlosti * nepříliš velké zlepšení v „seekování“ (přístupové době k různým sektorům – viz zápis malých souborů) = znatelné zrychlení ve startování Windows + nikoliv zásadní, ale přesto znatelné zrychlení práce celého systému pomocí disku paní Kubáčové se 7200 otáčkami.

Čtenářové jistě tuší co bude dále – začali mnou šít všichni čerti – vyzkoušet „zlaté tele“ moderního computingu = SSD neboli Solid State Drive – neboli Flash disk zamontovaný místo rotačního a magnetického pevného disku. Tím že dekády a dekády vývoje softwaru počítaly s rotačními magnetickými disky – jsou SSD, se svým „mazáním bloků“ a „wear levelingem“ – technologie z jiného světa, plná černé magie a diskusí na internetu, kde se „zasvěcenci divoce hádají„. Proto jsem koupil relativně „skromný disk s dobrou pověstí“ Samsung EVO 860 velikosti 240 GB a zkusil jak to bude fungovat u borce středního věku, kterému v počítačích dávno ujel vlak.

Výsledkem bylo to, že jsem své Windows XP (poslední produkt Microsoftu u nás doma) přizpůsobil nezvyklé technologii jak jen šlo – vypnout Swap na disk vypnout všechny zbytečné zápisy typu „aktualizace data posledního přístupu k souboru„. Nicméně jsem odmítl „černou magii“ typu zarovnávání sektorů diskového svazku k blokům SSD atd. Jediné co jsem udělal pro „prodloužení životnosti“ SSD je že jsem si „dopřál“ zvětšení diskového prostoru na dvoj-násobek to jest z 80 na 160GB, což jinými slovy znamená že na 240GB SSD jsem nechal 80GB = celou 1/3 nenaformátované oblasti do které se Windows nikdy nepodívají (nicméně FLASH bloky z ní bude SSD využívat pro zápisy a wear leveling)

A výsledky – Zápis velkého souboru 22 MB/s, malé soubory 16 MB/S. Kopírování ze SSD na SSD uvnitř notebooku 66 MB/s. Start Windows 22 sekund – což na jedné straně je méně než polovina z původních 55 sekund, ale na druhé straně to není úplně „omračující“ zlepšení oproti 37 sekundám, které dosáhl (můj nejlepší) rotační disk. Pravděpodobně celý tento článek je silně poznamenán „úzkými hrdly“ mého počítače, ale stejně je na tom každý vidlák, který má počítačovou sestavu kategorie : „po žních do elektro-odpadu„.

Nicméně – celkový dojem – Pááááni!!! Kdysi jsem mládeži tázající se : „jak bylo možné pracovat bez přepínání aplikací v liště“ – popisoval dobu MS-DOSu slovy : „multitasking nebyl nutný, protože každý software startoval pod sekundu„. Přesně tak to mám na notebooku dnes. Proti „váhavosti“ rotačního disku je práce se SSD – Express Turbo realita. Možná s poněkud méně přísným limitem „start pod 3 sekundy„. V každém případě je to až nepříjemně nezvyklé že na cokoliv kliknete počítač bez váhání „cholericky“ provede, až vás z blikání oken bolí oči.

Jenom taková poznámka – některé věci prostě nevymyslíte : Jelikož je SSD „malá, lehká, skoro prázdná krabička“ po jejím zamontování do notebooku vznikla uvnitř „rezonanční dutina„, takže pravý reproduktor začal mluvit s lehkou ozvěnou „jako z kýblu“ a to poněkud kazí stereo efekt.

V každém případě – jestli nad tím váháte – neváhejte. „Zazálohute všechno„, kupte SSD a zábava s „CloneZillou“ za podzimních plískanic je zaručena. Dokonce i kdyby SSD mělo za týden selhat, kvůli mému příliš vidláckému přístupu a „nedostatku černé magie“ při instalaci – což nepředpokládám – spíše bych čekal brzké selhání výrobní vadou – i tak by to za tu legraci stálo.


Převzato z webu se souhlasem autora.