Před týdnem skončil Robotický den 2026, který se tentokrát konal ve Vysočanech v areálu Pragovky.
Měli jsme obavy ohledně celodenního parkování, ale nakonec se díky stavbám v přilehlém okolí neplacené místo našlo. Oficiální víkendové parkování dle platebního automatu bylo za 5 Kč/hod.
Raději jsme v sobotu přijeli o něco dříve, a díky tomu jsme mohli trochu pomoci pořadatelům s přípravami.
Prostory byly příjemně industriální, vnitřní teplota ideální díky klimatizaci a soutěžní hřiště byla blízko od stolů soutěžících, takže pohoda. Nikde nebyly žádné velkoplošné obrazovky, žádné reklamy, vše to působilo jako školní akce, což vlastně je.
Od pořadatelů jsme necítili žádné napětí a stres. Úsměvů bylo rozdáno opravdu hodně, což
v minulosti někdy trochu chybělo. Prostě super atmosféra.
„a nemáme těch robotů málo Antone Pavloviči?“
Letos jsme přihlásili 6 robotů! Totiž postavit si robota, piplat se s programem, odladit ho do funkčního celku a po dvou dnech ježdění ho hodit na památku do krabice či do sklepa není moc efektivní. Takže jsme oprášili loňské a starší výtvory (vlastně Filip, já měl jen jednoho). Ale došlo i na nového. Filip chtěl soutěžit v soutěži Robocarts, takže jsem vyrobil chassis malinkého robota s krokovými motory a Filip dodělal elektroniku a software.
Testování na hřištích jsme si užívali a musím popravdě říci, že to byla nejlepší sobota, kterou jsme na robotických dnech zažili. A to soutěžíme od roku 2007. Zkušenosti a nadhled, když roboti nechtějí dělat to, co jim napíšeme, přichází s věkem. Apropó, četl jsem, že účastníci byli ve věku od 6 do 65 let, ale nějak jsem nikoho staršího soutěžit s robotem neviděl. Naštěstí stáří je stav ducha, takže jsem žádný rozdíl nepociťoval 😊
V 18 hodin jsme naložili roboty do auta, ale ještě jsme zašli do hospody, kde byl sraz přátel RoboDoupěte (tzv. RoboPivo, pozn. red.). V půl deváté jsme jeli domů. Filip měl před sebou spoustu programových nedodělků. A já jsem také ještě několik drobností v kódu mého robota potřeboval opravit.
Mimochodem, po kompilaci (Arduino Nano) mám stav využití paměti 99 % a globálních proměnných 77 %. To moc prostoru na nějaké doplnění nedává.
Recyklon´s Ketchup House Party
Je neděle. Den zúčtování probdělých nocí. V 8:00 vyzvedávám Filipa a jedeme do Vysočan. Atmosféra je více elektrizující, neboť přijde veřejnost, novináři apod. Optimismus ze soboty nás ale neopouští a testujeme večerní update. V 10:00 je oficiální zahájení Robotického dne 2026. „Přijede televize! Vezměte roboty a předveďte je na hřišti,“ říká jedna z rozhodčích. Tak jdeme demonstrovat. Televizní přenos je zahájen, pouštíme roboty a kamera švenkuje na hřiště. Roboti jsou jako opilí. Jejich jízda nevypadá vůbec roboticky.
Absolutně nechápeme, co se děje. Naštěstí kameraman musí v přímém přenosu ukázat i ostatní
disciplíny, takže blamáž se nekoná. Roboti se pak najednou už chovají normálně. Mám podezření, že z té kamery šlo tolik IR světla, že senzory byly totálně přehlcené. Nevím, ale tento problém se už potom nikdy neobjevil.
Ještě zbývají některé kvalifikační jízdy. Filip odjede všechny „kečupáky“ a utíká s robotem k Robocarts. Nemá to jednoduché 😊
V soutěži Ketchup House letos soutěží 5 robotů, z toho 4 jsou naši. Zbývající robot „I Forget Now“ z Lega je týmu studentů z Kypru. Je na nich vidět, jaké mají ambice, a emotivně prožívají, když jejich robot provede nějakou neplánovanou malfunction.
V sobotu roboti Zorro a „LEGacy“ (tato přezdívka se mi zdá výstižnější) získali suverénně nejvíce bodů.
Nicméně Filipův Sokoban dokázal ještě v neděli zabodovat proti svým dalším robotům a dostat se na první místo 😉 Tím nastala situace, že jsem jel play-off semifinále proti ambiciózním jižanům.
To, co se stalo, se už asi nebude nikdy opakovat. Protože „LEGacy“ jezdil podle jednoho programu, vcelku spolehlivě, dala se naplánovat jízda, která zabrání kontaktu se soupeřem. Nicméně jsem to dělal jen odhadem, bez stopek a hlubší analýzy. Po startu se jízda vyvíjela podle očekávání. Zorro jel přesně po naplánované trase.
Měli jsme otestováno, že při čelním kontaktu se oba roboti bezpečně zastaví. Dokonce i couvnou. Ale žádný neuhne z plánované jízdy, což by vedlo k zacyklení. A já chtěl, aby roboti po hřišti jezdili. Protože „LEGacy“ projížděl hřiště po směru hodinových ručiček, také jsem zvolil stejný směr. V případě dojetí bych zastavil, a potom, co soupeř uhne z dosahu senzoru, budu moci pokračovat po své trase. Takový byl plán…
Začátek jízdy se odvíjel dle očekávání. Nicméně jízda dospěla do stavu, kdy se Zorro přiblížil k boku robota soupeře a došlo k lehké kolizi. A než stačil Zorro couvnout, rozhodčí oba roboty vypnuli. Zorro je „těžkotonážní“ robot, takže kolizi přestál bez problémů. Jižané ale mohutně protestovali a dožadovali se diskvalifikace Zorra. Rozhodčí (mladé dívky) byly zjevně zaskočeny touto situací a ani přivolání dalších kompetentních členů rozhodčího sboru nedokázalo situaci posoudit. Verdikt: Opakování jízdy!
Poučení z této situace bylo, že jsem si na Zorrovi nastavil opožděný start o 5 sekund. Jízdu jsem ale neměnil, protože to byla jediná připravená jízda, kde jsem projížděl po soupeřově skórovací čáře, na které jsem mu sebral jeho body/plechovky.
Start opakované jízdy. Opožděný start způsobil, že jsem po 10 sekundách projížděl před soupeřem. Ten mě zaregistroval a zastavil. Jak se ukázalo, tak to zastavení trvalo přibližně stejně jako můj opožděný start, takže po chvíli došlo opět ke stejné situaci. A opět viník neznámý. Po opětovném nepříjemném handrkování jižanů s rozhodčími zazněl verdikt: Třetí jízda!
Hustý. Tentokrát jsem nedělal opožděný start a jel jsem stejnou jízdu jako v prvním pokusu. K dobru jižanů musím napsat, že udělali menší modifikaci ve své jízdě. Nicméně situace se opět opakovala. A opět viník kolize neznámý. A protože opakování ceremoniálu/jízdy nelze dělat donekonečna, byli oba roboti diskvalifikováni. A vítězem této situace byl Recyklon 😊 Do finále totiž automaticky postoupili Filipovi roboti Sokoban a Bily. Představa, že by vyhrál Bily – robot, který umí po startu popojet dopředu, chytit plechovku a couvnout – mi přišla velmi zábavná. Nicméně Filip zvládl obě finálové jízdy bez problémů a Sokoban s přehledem vyhrál.
„A není těch pohárů málo, Antone Pavloviči?“
K soutěži RoboCarts jsem měl trochu předsudek. V čele jedoucí robot se bude těžko předjíždět. Utvoří se tak vláček robotů, kteří za sebou projedou celou trasu. Omyl!
Na startu byli dva „profi“ roboti s kamerou s detekcí barev mantinelu hřiště a Filipův robot, který měl tři čínské ultrazvukové senzory za 30 Kč. A právě tento pomalý robůtek dokázal profíkům pěkně zavařit, když se jim motal do cesty. Bylo to zábavné, svižné a nešlo odhadnout, kdo vyhraje. Kdo nevyhraje, bylo jasné od začátku 😊. A tímto Filip zkompletoval sadu trofejí: zlato–stříbro–bronz.
A ve hře byl ještě poslední robot Rehu, který soutěžil v disciplíně Roadside Assistance. Je to nejtěžší soutěž, kde je obtížné až nemožné během dvou minut bodovat ve všem, kde je to možné.
Rehu je jednoduchý robůtek s ramenem, na jehož konci je magnet, kterým sebere hrací prvek s kovovým okem a umístí ho do boxu příslušné barvy. Bohužel se to dvakrát těsně nepovedlo a Rehu skončil čtvrtý. Loni byl třetí.
Za mě to byl velmi povedený „Robotický víkend 2026“.
Recyklon Robotic Team tímto děkuje všem organizátorům, rozhodčím a sponzorům!!!