Vřele dodporučuju občas na YouTube shlédnou nějakou přednášku na kanále Google Tech Talks. Zejména přednášky o „comupter vision“ – počítačovém vidění jsou velice impresivní a i na Internetu už začínáte vidět výsledky – na Facebooku nabo na Picasse označíte ksichtíky známých na svých fotkách jmény a u cizí fotky vám najednou Facebook naznačuje – není to Franta Vopička z vašich minulých fotek ? Takže iluze, že ode dneška za rok budou počítače rozumět analyzovanému obrazu je dokonalá. Drobný problémeček je v tom, že nikdo se příliš nechlubí hardwarem, na kterém takové úlohy běhají. Obvykle je to nějaká sklepní serverová farma, která má velmi úsporných 30 megawattů příkonu.
|
|||||
|
Robotický den ve mně stále doznívá… Nicméně nevím jestli je to stárnutím a „moudřením“ nebo jestli je to stárnutím ostatních robotiků , které způsobuje, že povahové vlastnosti se zvýrazňují (ty dobré, i ty špatné), ale letos na robotickém dni bylo opravdu geekovitosti nebo dokonce nerdovitosti až přes míru. Proto považuju za svou povinnost vytrhávat robotiky z jejich zaměření na jediný infinitesimálně malý bod v celém vesmíru a neustále otravovat se svou bludnou přestavou typu „ono tak nějak souvisí všechno se vším“. Z pohledu Petra Kubáče. Z minula máme vyrobené a otestované prográmky, pomocí kterých můžeme tlačítkem zapínat a vypínat jakékoliv části našeho robota. Dneska se tedy vrhneme na pokus o točení motory. Předtím, než se pustíme do dalšího testování, si vyrobíme „falešný motor“ neboli dvě „antiparalelně“ zapojené LED diody, červenou a zelenou. Minule jsme se zabývali komunikací počítače prostřednictvím programovacího „kabelu“ a samotné procesorové desky robota. Nakonec jsme skončili u blikání LEDkou takže dneska už máme 100% vyladěné 3 procedury: ROŽNI – alias ROZSVIŤ, která nám LEDku rozsvítí, pak proceduru ZHASNI a proceduru ČEKEJ SEKUNDU. Pro další ladění robota a jeho periferií je nezbytné mít možnost „nějak vstupovat“ do běhu programu a to ne přes iPhone a bluetooth modul, který se nám stejně nepodaří pořádně rozchodit. Zatím budeme robota řídit tlačítkem. Minule jsme „na vědecké bázi“ zapínali procesorovou desku robota tak, aby nám při případné chybě neshořela plamenem. Dnes předpokládejme, že deska neshořela, chvíli čicháme, nic nesmrdí a tak jdeme dále. Představte si následující situaci – půl roku pracujete nad hardwarem Vašeho robota, pak napíšete software – velice sofistikovaný a dlouhý. Pak nabijete baterky, zapnete vypínač a … NIC. |
 |
||||
|
Supported by Codetory Powered by WordPress & Atahualpa |
|||||
