Když máte strach z ohně při nabíjení Li-pol, můžete si zhotovit „samohasící“ přípravek vycházející ze zařízení LipoLocker prodávaného v USA.
Za normálních okolností Li-pol akumulátory nic nezpůsobí, ale používáte-li již nafouknuté nebo mechanicky poškozené články, nebo máte-li nespolehlivý nabíječ, je podobná ochrana opravdu rozumná. K nafouknutí, přehřátí, prasknutí a vzplanutí článků dochází zcela výjimečně a v naprosté většině případů v důsledu lidské chyby, nicméně když už se to stane, jsou důsledky velmi vážné.
Už delší dobu se prodávají sáčky z nehořlavé tkaniny uzavíratelné suchým zipem, které v případě vzniku požáru zamezí odlétnutí hořících částí do okolí a omezují přístup vzduchu, čímž přispívají k hašení. Horké plyny proudí pod tlakem z akumulátorů, sáček naplní a ochlazené unikají do okolí. Takto správně to ovšem funguje jen v případě, že články byly vzhledem k sáčku poměrně malé, maximálně tak do tříčlánku 2 Ah.
Pokud uvnitř vzplane třeba pětičlánek 5000 mAh, který se do obalu s velkou rezervou vejde, plameny šlehají daleko ven. Ostatně ani materiál sáčku nevydrží delší působení teploty několika stovek ºC a prohoří. I když se má obal pokládat na nehořlavou podložku, riziko vzniku požáru zůstává, jen se omezuje. Sáček získá nějaký čas navíc, ty levné z Číny jen pár sekund, ty kvalitní drahé možná desítky sekund, během kterých se dá sáček s akumulátory za kabely vzít a odhodit nebo odkopnout. Těch pár sekund může být rozhodujících pro výši škody, nicméně nehořlavou zábranou sáček opravdu není.
Dan Matushek z USA zveřejnil před časem na svých internetových stránkách a nyní vyrábí jednoduché zařízení zabraňující rozšíření požáru podstatně účinněji, než jakýkoli sáček. Jeho výrobek je ovšem také větší a těžší. Základem je dvoudílná keramická nádoba, do níž je akumulátor při nabíjení uzavřen, a která při vzplanutí sama okamžitě zasype oheň pískem a ochladí plyny. Fotografie v detailech vysvětlujících montáž jsou uvedeny na diskusním fóru.
Spodní část nádoby má u dna ze strany otvor pro průchod silových i servisních kabelů. Tyto kabely musí uživatel provléknout a otvor zalepit a utěsnit silikonovým kaučukem. Potom se kabely uvnitř zvednou vzhůru a dno do výšky asi 2 cm vysype suchým jemným pískem. Tím je spodní část hotová.
Horní část má trochu menší objem než spodní a složitější tvar. Přiklápí se shora a přechod mezi horní a dolní částí by měl těsnit. Během přípravy postavíme horní část na stůl, dovnitř vložíme tenký (mikrotenový) sáček a vysypeme ho celý pískem, který průběžně pěchujeme, aby vyplnil i kouty. Když je „hrnec“ naplněný, ořízneme přečnívající část sáčku a okraj přilepíme ke keramice. Pak zarovnanou vrstvu písku přetáhneme tenkou průhlednou potravinářskou fólií a okraje opět přilepíme. Horní část má u stěny z keramiky vytvořený kanál, ten pískem neplníme, ale přilepená fólie jej uzavře také. Kanál vede do labyrintu otevřeného otvorem uprostřed
Akumulátor vložíme do spodní části, přiklopíme horní a začneme nabíjet. Při běžném používání musíme jen dávat pozor, abychom během manipulace nepoškodili fólii a písek se nevysypal.
Když akumulátor vzplane, fólie se teplem okamžitě protrhne a jemný písek články doslova zalije. První vlna plynů projde pravděpodobně částečně i kolem spoje obou dílů, ale většinu otevřený kanál odvádí do keramického labyrintu a ven. Písek akumulátory ochladí a pojme značnou část tepla, plyny proudí dlouhým kanálem a ochladí se, takže plameny ven neproniknou. Video ze zkoušky je také názorné.
Podle měření uvedeného na internetových stránkách autora čtyřčlánek Li-pol 2350 mAh přivedený záměrně k výbuchu v sáčku hořel 13 minut, sáček propálil a teplota plamenů dosahovala stovek ºC. Stejná sada „odpálená“ v keramické nádobě byla uhašena po 75 sekundách a teplota na povrchu keramiky nepřekročila 55 ºC. Popsanou keramickou nádobu autor vyrábí a dodává včetně sáčku s vhodným pískem.
Domácí výroba ochranné samohasící nádoby
Nápad je to určitě výborný a dá se poměrně snadno napodobit z domácích zdrojů. Jako dolní i horní část nádoby lze použít přiměřeně velké keramické květináče obtočené zvenčí jemným drátěným pletivem nebo drátem kvůli možnosti popraskání při působení žáru.
Otvor pro kabely ve spodním květináči se dá vyvrtat diamantovou frézou nebo vyříznout diamantovým dělicím kotoučem. Zaslepíme otvor na protékání vody. Kolem obvodu spodní části připevníme pásek plechu, který vytvoří osazení, aby horní květináč posazený na spodní dnem vzhůru přesně seděl a v rámci možností těsnil.
Do horního květináče vlepíme proti odtoku vody kousek silikonové hadice o vnitřním průměru asi 1 cm, musí sahat až do úrovně okraje. Vysypeme květináč jemným suchým pískem (ideální se najde naplavený u úpatí pískovcocých skal), sklepeme a zarovnáme. Uzavřeme potravinářskou fólií, okraje přilepíme silikonem a případně po ohnutí zajistíme gumou. Další použití je už stejné jako u popsaného amerického výrobku. Funkce této improvizované samohasící nádoby je o něco horší než u amerického výrobku zejména v tom, že vycházející plyny jsou méně ochlazeny, nicméně zasypání pískem zabrání hoření a šíření ohně stejně dobře.