Ne nadarmo se cyanoakrylátovým lepidlům říká prstolepy. Co dělat, když se nám podaří slepit něco, co jsme nechtěli, třeba i ty prsty, nebo dokonce je potřeba uvolnit nějaký starý důkladně zatvrdlý spoj?
V první řadě se hodí něco vědět o tom, jak se cyanoakrylátorá lepidla vytvrzují. Nejvíce se na jejich tuhnutí podílí voda (vzdušná vlhkost), kterou ochotně absorbují, vliv má i katalytické působení kovů a u některých lepidel tlak. Ideální podmínky pro ryché tuhnutí spoje má tedy lepení porézního navlhlého materiálu na zdrsněnou kovovou plochu. Čím je tuhnutí rychlejší, tím spoj méně drží, lepidlo dokonce může časem zkřehnout a popraskat. To platí i pro aplikaci aktivátoru. Je v tom trochu protiklad, cyanoakryláty používáme právě pro jejich bleskové lepení, ale čím rychleji lepí, tím méně drží.
- Pokud se „podaří“ přilepit si třeba ty pověstné prsty k sobě, můžeme použít k rychlému odlepení i dále uvedené chemické prostředy, ale není to optimální, žádný z nich není zrovna zdraví prospěšný. Raději postupujeme pomaleji. Prsty namočíme do teplé (horké) vody, ta jednak způsobí rychlé ztuhnutí lepidla (dál už nevzlíná a nerozmaže se víc), jednak po chvíli vyvolá pocení kůže. Pot a mastnota v něm oddělí lepidlo od kůže. Po chvíli sejmeme z prstu plátek s „odlitkem“ otisku. Mnutím a třením urychlíme rozdrolení lepidla.
- Prsty se nikdy nesnažíme od sebe odříznout nožem! Lepidlo je tvrdší než kůže a jediný výsledek, kterého takto lze dosáhnout, je odříznutí kůže i s kusem tkáně pod ní!
- Může pomoci mezi prsty zasunout obyčejnou tužku (s uhlíkovou tuhou), tu lehce tlačíme ke slepenému místu a současně s ní otáčíme. Šupinky tuhy lepidlo nakonec oddělí. Podobně můžeme použít jakýkoli olej a pak lepidlo postupně mechanicky odstranit. Není to zrovna rychlé, ale lepší než nic.
- Nejrychlejší a nejčistší je použít odlepovač (debonder), dodává ho většina firem s větším sortimentem sekundových lepidel. Ten na obrázku pod názvem UN-CURE je od americké firmy BSI. Je slabě cítit po čerstvé gumě. Dokáže rozlepit i silnější spoje. Vzhledem k tomu, že je velmi řídký, dělá dost problémy jeho přesné dávkování, roztéká se a vzlíná, ale to je žádoucí vlastnost. Nedá se použít na spoje PS a EPS, tyto plasty stejně jako mnohé jiné doslova bleskově rozpouští, plexisklo nenapadá. Rozlepovač v žádném případě nelze použít jako ředidlo na cyanoakrytátová lepidla, smísením s nimi v tekutém stavu se vytvoří měkký vazký gel, na nějž už nefunguje ani aktivátor. Gel ztrácí plasticitu až po dlouhé době. Rozpouštění tvrdých plastů (ne pěnových) rozlepovačem lze paradoxně využít k jejich lepení, na rozdíl od dostupných rozpouštědel funguje rychleji jak ve fázi naleptání povrchu tak vysychání a není přitom téměř cítit. Je třeba dávat pozor na barvené povrchy, většinu barev rozlepovač leptá a smývá.
Odlepovač od firmy BSI (kus nápisu na lahvičce smyl právě odlepovač v ní)
- Podobně jako odlepovač můžeme použít čistý aceton, acetonové ředidlo (na nitrolaky) nebo toluen. Tato ředidla cyanoakryláty rozpouštějí, i když zdaleka ne tak rychle a účinně jako speciální odlepovač. V nouzi trochu pomůže i denaturovaný líh, pravděpodobně proto, ze v něm funguje denaturační příměs. Cyanoakryláty dobře rozpouští i většina odlakovačů na nehty a má tu výhodu, že se v domácnosti najde asi časteji, než čistý aceton nebo toluen.
- V některých případech (zejména na staré spoje zalepených šroubů, u nichž by vymytí závitu trvalo velmi dlouho) je nejúčinnější metodou předmět zahřát páječkou až se lepidlo za vzniku štiplavého dýmu začne rozkládat. Teplo (asi nad 150°) způsobuje změknutí lepidla a pak se dá spoj uvolnit.
Jde-li o odstranění spoje mezi plasty nebo v těsné blízkosti plastů, vždy si předem vyzkoušejte, co s plasty udělá použité rozpouštědlo nebo odlepovač, aby nakonec nedošlo k větší škodě použitím ředidla!
Toto udělá s deskou extrudovaného polystyrénu jedna malá kapka odlepovače.
Ukázka zbělení povrchu kolem kapek vlivem výparů z tuhnoucího lepidla – ze skla jde snadno odstranit, ale pozor na plexi a jiné průhledné plasty!
Kat. 1