I letos jsem se vydal do Bratislavy. Jak to bylo, si můžete přečíst v téhle reportáži psané na pokračování.
Tak tady zase máme jaro a s ním samozřejmě i soutěž Istrobot. Letos je jako novinka outdoorová soutěž „Tam a zasa späť”. V ní má robot dojet po běžné ulici kus tam … a zase zpět. Start a cíl jsou na jednom místě, robot má dojet na místo vzdálené 150m a zase se vrátit. Směrově rovně, akorát podle odhadu v mapě to bude trochu z kopce a do kopce. Robot si může vybrat, jestli pojede po dlážděném chodníku, nebo po vyasfaltované ulici, která je navíc šikovně označena: je tam „vodorovné dopravné značenie V12b, Vyhláška č. 9/2009 Z. z.“ neboli žlutá čára.
Jako obvykle jsem se pojal plán, že by se v pátek dalo něco na soutěž postavit. Kečup už ne, loni jsem zvítězil, takže lepší už to nebude, a ještě kdybych pohořel, bylo by to trapný. Před pár dny jsem se taky dozvěděl, že budu rozhodcovat tu novou soutěž, takže stejně nebudu mít čas soutěžit. Takže jsem myšlenku zúčastnit se jako soutěžící snadno zaplašil. No ale v pátek v poledne mě po kafi došlo, že původně zvažovaný ********1 na detekci obrubníku by byl sice cool, ale nevím, jak ho dobře přidělat, a že to půjde bez něj. Takže sláva, může nastat obvyklý postup: průlet dílnou, co zajímavého padne pod ruku, šup s tím do krabice a tradá.
Odjezd jsme si dohodli jako vždy „v pátek hned po obědě!“ Jako vždy se to pracovními povinnostmi trochu zamotalo, ale nakonec se povedlo vyrazit ještě přijatelně včas. S krátkou zastávkou rozvážkové služby v Braníku (odevzdat portálový jeřáb) a na Chodově (vyzvednout zapomenuté řidičovy brejle) vyrážíme vstříc dobrodružství na D1 směr Brno. Vybaluju notebook a začínám něco programovat, tentokrát od nuly.
K velkému překvapení se žádný velký dopravní zádrhel nekonal, takže jsme jeli docela krátce, a přesto než přijíždíme do Bratislavy, můžu hrdě hlásit „až na konstanty to mám naprogramovaný“. Čili stav „strukturálně správně“2. Vyzvedáváme klíče, a cestou „domů“ mi to stejně nedá a jedu se podívat, kde se skutečně pojede (mapa a satelitní snímky jsou jedna věc, ale vlastní oči jiná). A protože se mi cestou podařilo rozchodit záznam dat z GPS, tak si i něco naloguju, zkusím to pak podhodit řídící jednotce, jestli to bude umět zpracovat. Stihnul jsem to jen tak ta, zrovna začínalo pršet. Ale Iva mi slíbila zařídit lepší počasí, než slibovala předpověď. 
27.4. 7:30: Několik důležitých konstant se povedlo určit, takže robot umí jezdit dopředu, zatáčet a měřit vzdálenost ze dvou senzorů. To by mohlo stačit na cestu aspoň tam. Bohužel nefunguje detekce překážek, což je jedna z nutných podmínek účasti v soutěži. Já bych ale stejně nechtěl jet soutěžně (když jsem ten rozhodčí), ale ještě s tím i tak zkusím něco udělat, zbude-li během dne trochu času. Jízda zpět (couvání) nejde; nedaří se mi řídící jednotku RC auta přepnout na zpátečku (z bezpečnostních důvodů to nejde přepnout okamžitě, ale jak přesně se to má udělat, zatím nevím – dokumentace není, resp. nějaká je, ale pouze stylu „propoj náš přijímač s naší řídící jednotkou“).
27.4. 11:20 Tak se mi povedl další postupný krok – senzory jsem namontoval na lištu a magickými formulkami přesvědčil řídící jednotku, aby aspoň trochu spolupracovala. Robot pak ujel 120 metrů, čili maximum v jednom směru. I když v popisu soutěže je uvedeno 150 metrů, tak ve skutečnosti to je míň – rovný úsek chodníku mezi dvěma křižovatkami.
Co mě ale obzvlášť těší je, že robot jel pěkně po chodníku tak jak měl, zatímco všichni ostatní roboti tu dnes jezdí po silnici 🙂
27.4. 13:40 Soutěžící se věnovali svým pokusům, robotům a žaludkům, takže pro rozhodčí nebylo přes poledne tolik práce. Vzal jsem tedy narychlo jeden ultrazvukový senzor a „namontoval“3 ho na předek robota. Kód jsem zrecykloval z loňska, a stejně jako loni (a předloni a …) bylo potřeba upravit hodnotu nekonečna a robot pak hezky zastavoval před některými překážkami. Nouzový vypínač, nízká rychlost, samostatná jízda aspoň 3m a předcházení kolizím dohromady naplňovalo podmínky homologace4, takže robot byl pro soutěž v pořádku. Paráda, to byl nakonec i můj cíl, takže to vyšlo!5
27.4. 15:00 V soutěži nakonec jezdilo 5 robotů. Zvítězil robot Androver 2.2 s časem 2:28 min, to při vzdálenosti 240 m znamená slušnou rychlost cca 1.7 m/s (maximální povolená rychlost robotů v této soutěži je 2.5 m/s). Druhé místo patří robotovi Istbot, který také projel cestu tam i zpět, a to v čase 2:34 – rozdíl mezi prvními dvěma tedy byl jen 6 vteřin! Třetí místo má robot LNX Fearo, který zvládl jen cestu tam za 2:42 min. Další v pořadí byl německý Fesl Mk.II, který také projel jen cestu tam, za 7:42. To na první ročník téhle soutěže vůbec není špatné.
Starší ročníky: 2018 a 2018, 2017, 2016.
- To si nechám pro sebe, možná to ještě zrealizuju, tak ať mám na příští rok nějaké překvapení
- Tj. zkompilovat to jde, a teď to budu tak tři neděle ladit
- Propojovací drátky z Číny byly tak tuhé, že další fixace už nebyla potřeba
- Což mi ověřili jistě nezávislí rozhodčí ;-)
- Čas robota byl cca 5 minut, bramboru místo medaile si dám sám.