Pinzety patří k velmi často používaným nástrojům jak pro práci v oblasti ekektroniky, tak jemné mechaniky, o tom není pochyb. Zkusili jste se ale někdy zamyslet nad tím, kde je lepší je kupovat, za kolik, a hlavně, jaké pinzety a v jaké kvalitě?
Pinzet je mnoho různých druhů:
- podle tvaru zachycovacích vršků rozlišujeme rovné, šikmé, zakulacené nebo ostré
- podle tvaru čelistí přímé nebo zahnuté
- podle materiálu plastové, z nerezové oceli, z uhlíkové oceli, z nemagnetických slitin barevných kovů, ze dřeva
- podle povrchové úpravy bez úpravy, okysličené, niklované, chromované, pozlacené, potažené silikonem, opláštěné práškovým nátěrem
Pro technickou praxi jsou asi nejuniverzálněji použitelné pinzety přímé nebo zahnuté se zakulaceným zakončením a jemným, případně hrubším vroubkováním čelistí. Typicky nevhodné jsou filatelistické pinzety se širokým zakončením a hladkými čelistmi.
Poznat kvalitu pinzety v obchodě není úplně jednoduché, nicméně dobrým vodítkem je cena. Platí jednoduchá zásada: Kovové pinzety pod 100 Kč NEBRAT! (Výjimkou jsou snad jedině speciální nástroje jako pinzety pro vytahování IO.) K těm jen o něco málo dražším být podezřívavý. Levné pinzety se prodávají v prodejnách s nářadím i elektronickými součástkami bez bližšího popisu nebo jako univerzální či „nemagnetické“ a lákají cenou (příklad nebo dokonce levná sada ). I pokud je uvedeno, že jsou třeba z nerezové oceli, je na místě být obezřetný, zejména čínské výrobky často nesouhlasí s popisem a používají termíny jako nerezový (mosaz přece taky nerezne, no ne?) nebo ocel (kov jako kov) v „poněkud volnějším významu“. Podobné výrobky mají tyto charakteristické vlastnosti:
- po prvním silnějším stisknutí součástky v koncích čelistí se čelisti deformují a přestanou doléhat – dají se celkem snadno ohnout zpět (do libovolné jiné polohy), ale doléhat už nikdy nebudou
- při prvním přidržení těsně u pájeného spoje pinzeta „nasaje“ cín, který zalije její vroubkování, při pokusu o vyčištění často odpadá stříbrná povrchová úprava a ukáže se měkká žlutá a velmi snadno pájitelná slitina
- do půl roku přestanou čelisti pružit a rozevírat se
Kvalitní pinzeta je z tvrdého a současně pružného kovu, neotírá se z ní povrchová vrstva (pokud vůbec nějakou má, lépe když ne). Nerezne, nesmáčí se v roztavené pájce, při solném stisknutí běžné zinkované železné matice se neohne a stopy zůstanou na matici, ne na čelistech pinzety. Je lépe, když je jen slabě magnetická.
Kvalitní pinzety najdeme mezi lékařskými nástroji. Je třeba rozlišovat anatomické pinzety (vroubkované čelisti pro pevné uchopení) a chirurgické pinzety, které mají na konci kolmé či šikmé do sebe zapadající ozubce (bodce – viz foto), ty se pro technické účely většinou nehodí (ale třeba ve šperkařství se používají).
Anatomické pinzety jde snadno koupit v obchodech se zdravotnickými potřebami, jsou ovšem docela drahé. Vynikajícím a levnějším zdrojem podobných nástrojů jsou výprodeje vojenské techniky, které najdeme na každé větší technické (třeba modelářské) výstavě v Německu, možná i v Rakousku. Prodávají se tam nástroje v široké škále velikostí, nepoužité, vyřazené po určité době ze zásob polních nemocnic
Je dobré mít po ruce nejméně dvě velikosti anatomických pinzet, jednu menší dlouhou do 15cm, druhou větší (20-25cm). Pokud jde o silné uchopení a přidržení součástky, zejména ploché, nejlepší pinzetou je … peán. Jinak jej můžeme najít pod názvy jako cévní svorka nebo hemostat. Typicky lékařský nástroj je v technické praxi zatím málo doceněný. Při nákupu vybíráme spíše peán s delšími čelistmi. Prakticky nehrozí, že bychom se setkali s levným peánem z nekvalitního materiálu, všechny jsou vyráběny pro lékařské účely, a podle toho vypadá i jejich cena. Určitě se vyplatí je používat a vydrží doslova celý život stejně jako kvalitní pinzety – tedy dokud je neztratíme.