I když rozšíření internetu a ústup firem od představování novinek na velkých akcích obecně snížil význam veletrhů i zájem o ně, norimberský veletrh hraček a modelářského zboží zjevně nemá nouzi ani o vystavovatele, ani o návštěvníky.
Také letos pokračoval trend růstu počtu zejména čínských firem, které cíleně budují vlastní značku a vystupují samy za sebe. Čínská produkce už zdaleka nekopíruje cizí vzory, naopak vývoj na Dálném východě se stal tahounem, zejména v těch oblastech, kde se uplatní velké série. Po zvýšení cen surovin i práce v Číně přenáší řada evropských výrobců, zejména těch, kteří potřebují pružnou reakci na požadavky trhu, výrobu zpět do Evropy. Zajímavého k vidění bylo hodně, zkusím vybrat alespoň několik příkladů.
V oblasti funkčního modelářství pozici nesmírně populárních minivrtulníků zaujaly polycoptery, tří až mnohamotorové stroje s velmi jednoduchou mechanikou, v podstatě jen nosným rámem, v nichž je vše ovládáno tahem vrtulových pohonů. Stabilita těchto strojů řízená pochopitelně elektronicky je obdivuhodná, velký pokrok stabilizačních systémů se dal zaznamenat v posledních třech létech. Tím se otevřely i nové možnosti, dříve „jankovité“ malé modely letounů se začaly chovat způsobně jako modely několikanásobně větší a těžší. Miniaturní tetracoptery se posadí pohodlně na dlaň a létají doma, větší nosí fotoaparáty nebo kamery a předávají obraz i telemetrické údaje na zem přímo na displej vysílače. Kromě nejmenších hraček už prakticky ke standardní výbavě patří snímání polohy pomocí GPS a buď jen funkce „go home“, která na povel nebo po ztrátě signálu dovede stroj do malé výšky nad místo startu, nebo palubní elektronika dovoluje letět po předem naprogramované dráze a třeba systematicky nasnímkovat zadané území, pak se vrátit k obsluze. Trochu to připomíná roboty na sledování čáry, jenže tady jde o pohyb ve volném prostoru a ztížený větrem i reliéfem krajiny. Uhlíkové kompozity a zvýšení kapacity akumulátorů dovolují některým tetracopterám takto operovat ve vzduchu až jednu hodinu, to bylo ještě nedávno jen snem konstruktérů. Jiné stroje „trochu vyrostly“, třeba ten na stánku Hacker měl 18 výkonných motorů a průměr něco kolem 2 m.
Velká móda ovládání pomocí iPhonů a iPadů ustoupila a tato zařízení se začala používat opravdu tam, kde asi mají smysl, v oblasti jednodušších hraček nevyžadujících přesnost.
Tradiční německé vydavatelství Franzis Verlag z Mnichova předvedlo velký sortiment výukový stavebnic mimo jiné z oblasti elektroniky. Sady obsahují nejen součástky a díly, ale především výborně zpracované názorné návody na více pokusů. V nabídce jsou jednoduché sestavy s několika žárovkami, vypínači, stejnosměrným motorkem a vrtulkou, z nichž se sestaví 18 základních obvodů a mimo jiné třeba vrtulí poháněná loď z PET lahví, ale také složitější stavebnice zaměřené na pokusy s integrovanými obvody i jednoúčelové přístroje, třeba detektor ultrazvuku (netopýrů) nebo rádio. K dispozici jsou i tématické sady pro různé druhy AVR mikrokontrolérů, moduly ovládání přes USB a podobně.
Velká pozornost je věnována Arduinu, samostatné sady mají Arduino Micro, Uno, Leonardo a Mega 2560, jsou připraveny i tématické výukové sady zaměřené třeba na aplikace Arduina v modelářství.
Firmu Fischertechnik není třeba představovat. V průběhu roku se má dostat do prodeje nová řídící jednotka se dvěma procesory (dvoujádrovým ARM Cortex A8 na 500 MHz a Cortex M3), s WiFi, Bluetooth a USB připojením, s vnitřní pamětí 128 MB RAM a 64 MB Flash a připojením externí paměti na Mikro SD kartách. Jednotka s 8 univerzálními vstupy a 8 výstupy je vybavena přehledným dotykovým barevným displejem, programovat se může přímo na ní nebo přes bezdrátově připojený počítač.
K jednodušším robotickým stavebnicím pro věkovou kategorii nad 8 let patří řada Smart od korejské firmy Robotron (www.robotron.co.kr ). Využívá plastové mechanické díly velmi podobné českému Merkuru, pohony jsou z upravených modelářských serv. Řídící jednotka má 7 předprogramovaných pohybů, případně lze pohyby řídit dálkovým ovladačem. K řadě Creative patří podstatně univerzálnější řídící jednotka s možností programování z počítače v grafickém prostředí. Konstrukce jsou zaměřeny na roboty, manipulátory a různá částečně inteligentní vozítka.
Vyšší úroveň najdeme třeba u výrobků kyperské firmy Engino (www.engino.com) postavených na její robotické platformě doplněné různými čidly. Tématika stavebnice určené pro základní školy je obdobná, jezdící a chodící roboti, samohybné manipulátory a vozítka. Řídící jednotka dovoluje opět programování ze svého panelu i propojení s PC nebo bezdrátové s tabletem či chytrým telefonem, programování v grafickém prostředí připomíná u nás kdysi populární jazyk Karel. Vše se propojuje jednoduše pomocí kabelů s konektory.
Německá firma Stepcraft nabízela modulární systém malých strojů, který na jedné základní platformě dovoluje postavit CNC vrtačku, frézku, plotr, vyřezávací plotr, 3D tiskárnu nebo teplotní pilu na pěnové plasty, vše může být ve formě stavebnice s obrázkovým návodem na sestavení.
Závěrem bych se rád zastavil u něčeho, co nemá na první pohled s elektronikou ani robotikou téměř nic společného, ale určitě je to „k naštvání“. Dětská autíčka s elektropohonem, jejichž zapojení je nejjednodušší obvod s akumulátorem, nožním spínačem a motorem, jsou asi dostatečně známá, běžně se prodávají i u nás. Výrobky korejské firmy Henes (www.henes.co.kr), BROON třetí generace, konkrétně typové řady M870, ale stojí za pozornost. Perfektně tvarovaná lesklá karoserie, otevírací dveře, kapota i kufr, lité vylehčené disky kol s měkkými bezdušovými pneumatikami a za nimi viditelné kotoučové brzdy na všech kolech už něco napovídají o preciznosti návrhu a technické úrovni. To hlavní je ale pod karoserií a na palubní desce.
Základ společný pro několik aut pohání dva elektromotory o výkonu 240 W pracující do společného výstupu, napájení je z akumulátoru 24 V. Nezávisle zavěšená kola jsou na kyvných ramenech vybavených plynovými tlumiči. Trvalý pohon na všechna kola dovolují dva diferenciály a mezinápravový rozvod. Šasi je z tuhého plastu, podstatné části odstříknuté z kovu. A co elektronika?
Činnost auta kontroluje 32 bitový procesor Cortex M3, pomocí čidel se sleduje zatížení, parametry jízdy a třeba i povolený náklon ve všech osách, v případě problému auto zastaví. Vše, co je povolené nastavenými „rodičovskými“ parametry, je ovladatelné dítětem v autě, pokud rodič pomocí vysílače nepřevezme kontrolu. I řízení je ovládané servem. Palubní přístroje zastupuje 7″ tablet nebo interní dotykový zobrazovací panel napojený na centrální jednotku. Ukazuje se rychloměr, stav akumulátoru, indikace režimů a řazení, ovládání parkovací brzdy, denních i nočních LED světel a další drobnosti. Reálná rychlost je omezena podle volby rodiče na 3 až 15 km/h, naprogramovaný styl jízdy může být od plynulého komfortního po rychle reagující sportovní. Palubní MP3 přehrávač a zvukové efekty už jsou jen drobným doplňkem. A aby se dítě s autem nenudilo ani doma, na displeji se dá spustit závodní simulátor ovládaný prvky auta, případně zobrazení přepojit přes HDMI na velkoplošnou televizi nebo projektor.
Máte-li dojem, že tohle je popis exkluzivního výrobku s naprosto nedostupnou cenou, možná vás překvapí, že některé verze (bez tabletu) se dají pořídit od výrobce za 350 Eur. Cena od tuzemského dovozce po započtení cla, DPH a rabatu bude nejméně dvojnásobná, ale i tak …..
Nemáte chuť stát se zase kluky, pro které by nosnost auta 20 – 25 kg byla dostačující? To se asi nepovede, tak na uklidnění bude muset stačit třeba skládání „menšího“ puzzle s 33600 dílky nabízeného na veletrhu kousek vedle.
