Občas je potřeba použít těsný kryt přístroje nebo dva mechanické díly vzájemně odpružit, především zabránit přenosu vibrací. Jak na to, když potřebné pružné těsnění nebo silentbloky nejde koupit?
Má-li mít těsnění kruhový průřez a jednoduchý tvar, je většinou možné najít odpovídající větší gumový „O“ kroužek, rozříznout ho, vytvarovat těsnění nejlépe přímo v drážce pro něj, zkrátit gumové vlákno a pružným sekundovým lepidlem řez slepit. Tento postup volíme často v tom případě, že původní gumové těsnění se časem a povětrnostními vlivy rozpadlo. Nové těsnění neodstraní problém s horší odolností gumy a taková náhražka vydrží zejména kvůli lepenému spoji méně, než původní těsnění, nicméně je to rychlý a snadný postup. U plochých těsnění a složitějších tvarů nezbývá, než vyřezat nové těsnění z plátu gumy, ale praktický výsledek většinou není dobrý. Jinou možností je těsnění „odlít“ ze silikonového kaučuku do formy, to se osvědčilo mnohem lépe.
Jako první je třeba připravit formu. Je více postupů, které se liší pracností a přesností výsledku. Má-li mít těsnění přibližně obdélníkový průřez, jednoduché, spíše hranaté tvary, a očekáváme, že postačí jediný kus, najdeme si hladké dřevěné nebo plastové lišty odpovídajícího průřezu a nařežeme z nich kousky, z nichž se dá tvar těsnění sestavit. Do misky upěchujeme plastelínu a nožem seřízneme její povrch do roviny. Pak opatrně vmáčkneme do plastelíny lišty do tvaru budoucího těsnění tak, aby jejich horní strana byla v rovině s okolním povrchem a nožem opět zarovnáme. Nejmenší průřez by měl být asi 2×2 mm. Celek zchladíme, plastelína ztuhne. Špendlíkem opatrně vydloubeme lišty a vzniklé prohlubně začistíme úzkým šroubovákem. Tím je forma na jedno použití hotová. Máme-li k dispozici původní těsnění a dostatečně drží tvar, je to ještě jednodušší, obtiskneme ho přímo do plastelíny.
Příprava jednorázově použitelné plastelínové formy
Jiný, trochu přesnější způsob výroby formy, je na základní desku (například z cuprextitu) nalepit lišty stejně vysoké, jaká má být tloušťka budoucího těsnění, vytvořit „korýtko“ s potřebnými rozměry. Tato forma je opět vhodná jen pro hranaté tvary, ale dá se použít i několikrát. Nejpřesnější výsledek a téměř neomezenou životnost poskytne forma vytvořená nalepením vyřezané laminátové desky (cuprextitu) na podklad. Pro složitější tvary může být desek (vrstev) i více. Případná poškození nebo chyby se dají opravit epoxidovým tmelem a vybrousit. Tvar může být i oblý, zhotovení formy tímto způsobem kvůli jednomu kusu těsnění je však většinou příliš pracné.
Forma vzniklá nalepením lišt na rovnou plochu, vydrží několik málo použití
Laminátová forma na mnohonásobné použití
Do plastelínové formy může přijít silikon rovnou, do dřevěné nebo laminátové by se ale přilepil a je nutné použít separátor. Osvědčil se parafín z běžné bílé svíčky nanesený v roztaveném stavu pod horkovzdušnou pistolí nebo horkovzdušnou pájecí stanicí. Stačí nepatrná vrstva, která zůstane po stečení parafínu ve svislé poloze. Nastříkání (nátěr) roztoku parafínu v benzínu dělá až příliš tenkou vrstvu a musí se několikrát opakovat, navíc parafín má pak mnohem větší snahu shromažďovat se v koutech formy, než při práci za tepla. Část separátoru po vyloupnutí odlitku zůstane ve formě a dá se použít znovu stejně jako celá forma, parafín nešpiní a po zchlazení se dá ze silikonu beze zbytku odrolit nebo sloupnout.
Laminátová forma po separaci asfaltovým lepidlem
Jiným a ještě účinnějším separátorem je asfalt, konkrétně asfaltové lepidlo na plstěná zednická hladítka. Je řídké, dá se natírat jemným štětcem a dělá tenkou vrstvu, která vyschne za několik hodin. Silikon se pak musí nanést pokud možno rychle, ve formě jej nemíchat, v čerstvém stavu s vrstvou asfaltu reaguje a rozpouští ji. Po ztuhnutí se dají i složitější tvary z formy úplně volně vyjmout jako by byly na vrstvě oleje. Asfaltové lepidlo má jedinou závažnou nevýhodu, silně maže a ani odlitek se nikdy nepodaří úplně vyčistit, zůstane žlutý a místy až nahnědlý.
Odlitek těsnění po vyjmutí z formy separované asfaltem
I vyčištěný odlitek zůstává nažloutlý
Na kvalitu výsledku a zejména životnost těsnění má zásadní vliv výběr kvalitního materiálu. Vždy si připravíme zkušební vzorek a necháme jej dobře vyzrát několik dnů. Výsledná hmota by měla být výrazně pružná, pokud možno bezbarvá nebo jen mírně zakalená. Bílé nebo hnědé silikony (zejména levné sanitární) nejsou vhodné, mají podstatně menší pružnost. I když jde o materiál dražší, pro příležitostné použití doporučuji průhledný akvaristický neutrální silikon v kovové tubě. Je kvalitní, pružný, nevysychá, dá se mnohokrát otevřít a zase těsně zavřít.
Akvaristický silikonový tmel, asfaltové lepidlo a svíčka jako zdroj parafinu na separaci
Potřebujeme-li větší množství, vynikající vlastnosti má Soudal T-rex Crystal, ten se může protáhnout až 3x do délky nebo stlačit o 20%, je bezbarvý a dlouhodobě stabilní i při vystavení vlhkosti, teplotám od -40 do +90°C, nebo UV záření. T-rex vlastně ani není silikon, je označován jako SMX polymer.
T-rex, kvalitní a velmi pružný silikon
Zaplníme formu a nožem co nejlépe uhladíme povrch (jednu z budoucích styčných ploch těsnění). Protože hmota potřebuje přístup vzduchu a vzdušné vlhkosti, nemůžeme shora formu zakrýt a srovnat povrch tlakem. Existuje ale „fígl“. Na zaplněnou formu se položí tenký papír a přihladí, případně krátce vyrovná třeba plastovou nebo skleněnou tabulkou. Tím se přebytečný silikon se vytlačí. Papír musí být prostupný, ne třeba hladký křídový. Zůstane na formě a prodlouží dobu tuhnutí nejméně na dvojnásobek, asi 24 hodin při tloušťce vrstvy 2 mm.
Po vyjmutí z formy a ostřižení vytlačeného materiálu zůstane vrstva papíru spojená s těsněním, odrolíme ji podobně jako zbytky parafínového separátoru beze zbytku po namočení ve vodě. S asfaltem je větší práce, zbytky otíráme hadříkem.
Pokud má kryt uzavírání typu pero – drážka s hlubší drážkou, v níž bylo gumové těsnění, je situace mnohem jednodušší, není potřeba ani forma a lepicí tmel vtlačíme přímo do očištěné drážky a zarovnáme mírně nad úroveň původního těsnění. Když dáme víc tmelu a krabici hned uzavřeme, těsně se slepí, má-li být spoj opakovaně rozebíratelný, nasadíme víko až po vyschnutí.
Tento způsob výroby náhražek atypických těsnění byl původně vyvinut a používán pro funkční modely ponorek, v nichž jsou podstatně větší nároky na tlak a těsnost, než odpovídá normě IP 67 (těsnost proti prachu + těsnost proti průniku vody při ponoření do vody do hloubky 1 metr na 30 minut). Těsnění krytů pro elektronická zařízení je jen méně náročný „vedlejší produkt“, dešti nebo stříkající vodě těsnění samozřejmě odolá také. Zkušenost zatím ukazuje, že životnost náhražky je delší, než původního gumového těsnění.
Naprosto stejným způsobem se dají vyrobit na míru i pružné silentbloky se šrouby na koncích nebo s atypickými úchyty a těsnící průchodky kabelů. Je dobré, když úchyty, které se nechávají do konců silentbloků zalít, mají členitý tvar. Například kulatá hlava šroubu není vhodná při kroucení, ale stejná hlava vybroušená do tvaru kříže drží v silikonu tak, že se kov a silikon nikdy neoddělí, spíš se přetrhne (ukroutí) střední pružná část silentbloku.
Kat. 1