Víte co je CLD neboli „proud regulující dioda“ (Current Limiting Diode)? A k čemu se může hodit?
V první řadě to vlastně ani žádná dioda není, i když tak na pohled vypadá. Je to součástka se dvěma vývody, která v sobě spojuje N-FET tranzistor a snímací rezistor v následujícím zapojení.
Když je na tuto diodu přivedeno zvyšující se napětí v závěrném směru, proud nejprve stoupá lineárně až asi do 80% jmenovitého proudu diody, toho se dosáhne při napětí několika málo voltů (řekněme 4 V). Pak se s určitým přechodem dostaneme do oblasti, kde napětí stoupá, ale proud zůstává konstantní, respektive se mění jen velmi málo, součástka stabilizuje proud. Při překročení mezního (pulzního) napětí by došlo k prudkému zvýšení proudu a zničení.
CLD najdete třeba v sortimentu firmy GM electronic, jeden typ se jmenovitým proudem 20 mA (CL20M45) a jeden pro 40 mA (CL40M45). Pro zvětšení proudu se mohou diody spojovat paralelně. Typické použití najdou CLD jako stabilizátory proudu pro LED, pracovní rozsah napětí je 4,5 až 45 V a ztrátový výkon může dosáhnout až 1 W.
Obvykle se proudové napájení LED řeší předřadným rezistorem, to ale předpokládá, že napájecí napětí je konstantní nebo se přinejmenším mění jen v malých mezích. Právě široké meze, v nichž se může napětí pohybovat, a také miniaturní rozměry, to jsou hlavní výhody CLD.
CLD dovolují sestavit i velmi jednoduchý obvod zdroje světla napájeného přímo ze sítě. 75 bílých LED spojených sériově je doplněno dvěma CLD (2x 45 V max) omezujících proud. Obvod neobsahuje elektrolytický kondenzátor, proto má vyšší životnost vůči obvykle používanému zapojení a postačuje i menší můstkový usměrňovač, protože nevznikají proudové špičky od nabíjení kondenzátoru. Podrobně je tato aplikace uvedena v Diotec design idea.
Kat. 1