Tento článek navazuje na předchozí díl se stejným názvem. V něm je návod na stavbu přípravku, který rozšíří jednu analogový kanál digitálního osciloskopu na čtyři analogové kanály, které jsou svým vstupním odporem a rozsahem pracovního napětí vhodné pro zobrazení digitálního signálu TTL (0 až 5,25 V). Nyní zapojení modifikujeme tak, aby se jedna stopa rozdělila na osm stop.
Schéma druhého přepínače pracujícího s osmi digitálním (ve skutečnosti analogovými) stopami je na následujícím obrázku. Princip činnosti je velmi podobný s předchozím a používání také. V zapojení je osazen osmikanálový multiplexer 4051, čítač je stejný typu 393. Druhá sekce čítače tvoří tříbitovou adresu přepínání a současně její výstupy generují na síti R-2R jednoduchého DA převodníku stupňovité napětí určující polohu stop. Trimrem 1k a vertikálním posuvem osciloskopu se nastaví poloha stop na rastr, amplituda signálu je tentokrát pevná (lze upravit rezistorem s aktuální hodnotou 22 k).
Schéma osmikanálového analogového přepínače k osciloskopu
Jak to vše v praxi funguje ukazuje další obrázek se záznamem jedné necelé periody výstupu vícenásobného binárního čítače 4020. Je-li výchozí (nejpomalejší) signál na stopě nula (dole), je na horní stopě signál se 128x vyšší frekvencí. Kdyby bylo potřeba, lze tyto přepínače použít dva (se společnou synchronizací vyvedenou jen z jednoho z nich – toho s „nejpomalejším“ signálem) a na displej dostat 16 průběhů, výsledek by už byl ale dost nepřehledný. Druhá barevně odlišená analogová stopa je využitelná podstatně lépe, ale v tomto případě v obraze není.
Zobrazení postupně děleného signálu na osmi stopách (druhý analogový kanál osciloskopu zůstal nevyužitý)
Oba uvedené přepínače jsou obvodově velmi jednoduché a pracují výborně, ale ne systémem „zapnu a vidím“, případně „stisknu tlačítko AUTO a osciloskop mi sám ukáže, co potřebuji“. Je nezbytná součinnost obsluhy a specifické nastavení osciloskopu, aby se signál správně vykreslil, na nic z nastavení se nesmí nezapomenout.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že ani tento druhý přípravek nedělá z osciloskopu logický analyzátor, i když to tak na první pohled může vypadat. Nejde jen o to, že stopy jsou analogové a tedy dokonce většinou lépe použitelné k odhalení chyb, než stopy analyzátoru, který už na vstupu signál tvaruje. Je pravdou, že některé levné „logické analyzátory“ s velmi omezenými možnostmi fungují téměř stejně, ale základní rozdíl bude v tom, že u „opravdového“ logického analyzátoru by mělo být možné zadat složenou logickou podmínku pro synchronizaci vycházející ze stavu (hran) na více (až všech použitých) vstupech současně, případně detekovat i sekvenci signálů. To tento přípravek neumí, synchronizuje se vždy podle „nejpomalejšího“ signálu stejným způsobem jako osciloskop. Další podstatná odlišnost je v tom, že analyzátor by měl být schopen snímat všechny vstupy současně a zachytit u jednorázové děje, zatímco zde musíme vždy mít výhradně periodický děj a signály zobrazené pod sebou zdánlivě probíhající ve stejném okamžiku byly ve skutečnosti snímány z různých a dost od sebe vzdálených period. Nicméně třeba při práci s krokovými motory je podobný přípravek velmi užitečný, protože dovoluje názorně ukázat jejich řízení.
Kat. 1