S roboty jsme strávili tolik času, že je skloňuji v životném rodě.
Už je to tady !
Jako každý rok i letos jsme se den před soutěží sešli u Filipa a testovali roboty. Pro tento účel jsem nechal vyrobit zmenšené hřiště. Namísto 6×6 polí pouze 4×4 pole. Důvod? V bytě prostě nemáme volnou podlahu 2 x 2 m; 1,5 x 1,5 m je maximum, co se u nás doma dá na podlaze rozbalit.
Bylo to prozíravé, neboť robot Sokoban, (ačkoliv celý rok odpočíval v pokoji), měl náhodné výpadky. Do 4:30!! z pátku na sobotu se Filip snažil robota probrat k normálnímu životu ale resuscitace se měla ukázat být velice nesnadnou.
Sobota – suverénní MAGnum
V sobotu jsme nakalibrovali kompasy na hřišti a začali jezdit kvalifikační jízdy. Sokoban však stále ztrácel orientaci (problém s kompasem). Naproti tomu MAGnum jezdil docela dobře. Kompas fungoval perfektně a soupeři na hřišti moc nepřekáželi, takže bodově to bylo pro MAGnuma naprosto v pohodě.
Filip intenzivně programoval a postupně probíral Sokobana k životu, nicméně bylo jasné, že ho čeká další probdělá noc (do 2:30…)
Pro MAgnuma byla naopak sobota skvělá. Ještě jsem se ho večer snažil naučit sbírat plechovky rychleji, nicméně jsem to po půlnoci zabalil.
Neděle – Sokoban vrací úder
V neděli v 8:00 sraz u Filipa a jedeme v naději, že se Sokoban ukáže v plném loňském lesku (2.místo).
Pochvalu zaslouží pořadatelé, neboť byl k dispozici rozpis jízd na celý den, takže se daly rozvrhnout všechny plánované opravy robotů a úpravy programu .
Pro MAGnum však měla mít neděle hořkou příchuť. První varování pro MAGnuma nastalo, když při startu ze západní strany se robot při otáčení a hledání směru zacyklil. Při následném testu kompasu jsem zjistil, že fyzické pootočení kompasu o 180stupňů rozhodí linearitu detekce světových stran a bez nové kalibrace to půjde těžko vyřešit. To bych ale musel kalibrovat před každou jízdou a to nebylo v daný okamžik možné. Při startu z východní strany však bylo vše ok.
Zkusil jsem tedy kompas nechat s „východním nastavením“ a v programu prohodit mezi sebou příkazy OTOCNASEVER <–> OTOCNAJIH a OTOCNAVYCHOD <–> OTOCNAZAPAD. Bohužel tento program nefungoval a tak jsem se vrátil k sobotní verzi.
Sokoban mezitím začal jezdit jako drak a díky Filipovu neúnavnému úsílí začal sbírat body za umístěné plechovky. Před semifinálovými jízdami byl stav takový, že Sokoban dokázal s velkou úspěšností bodovat, kdežto MAGnum ze západní strany měl jistou nulu. Naštestí při startu z východu byly tři, čtyři body téměř jisté (měly být…)
Semifinále
Do této doby MAGnum nasbíral a umístil 38 plechovek, soupeř pouze 5. Po startu vše probíhalo správně. MAGnum přijel se čtyřmi plechovkami nad čáru a… zvednutí lišty s magnety SELHALO! Díky zásahu vyšší moci(?) se jedna plechovka zázračně uvolnila , ale zbytek zůstal v robotovi. Naštěstí pro mě ani soupeř nic neukázal, takže po první jízdě to bylo 1:0 pro MAGnum.
Druhá jízda bohužel přinesla očekávaný problém a MAGnum si navěky tancoval v rohu. Soupeř se vzepjal a umístil jednu plechovku. Konec jízdy. Celkový stav 1:1.
O postupu do finále rozhodlo „skóre“ z minulých jízd a to znamenalo postup pro MAGnuma. Uff.
Filipův Sokoban se lepšil každou minutou a jeho jízda (i díky nepříliš funkčnímu soupeři) potvrdila dvojité zastoupení Recyklon týmu ve finále!
Finále
Tragikomický příběh letošního Ketchup House se blížil svému vyvrcholení.
MAGnum startoval ze „špatné“ západní strany. Jakýmsi zázrakem přestal tancovat v rohu a pustil se do hledání plechovek.
Sokoban také neztrácel čas a umístil jednu plechovku.
MAGnum také neuvěřitelně umístil jednu plechovku.
Sokoban si plechovku před koncem kola posunul mimo čáru.
A MAGnum ? – udělal totéž pár sekund před koncem.
Před poslední jízdou je stav 0:0
A je tu rozhodující finálová jízda !
Díky nervozitě i časovému tlaku na odstartování, jsem nezkontroloval lištu s magnety, která zůstala zvednutá! *) To znamenalo nemožnost přichytit a odvézt plechovku na bodovanou pozici. Kalich hořkosti se naplnil. Toto opomenutí mělo ale zásadní vliv na průběh jízdy. MAGnum totiž plechovky vytlačoval ven z hřiště a tím znesnadnil Sokobanovi nalézat plechovky ke skórování. Oba roboti plechovky neviděli a pouze pojížděním po hřišti sbírali ty, které se jim připletly do cesty.
Rozhodující moment nastal v čase 1´11´´.
Sokoban se právě chystá položit další dvě plechovky.
Ze strany přijíždí MAGnum a pravou stranou lehce zavadí o Sokobana. To má za následek, že se MAGnum pootočil směrem k jeho bodovací čáře. V čase 1´15´´ pokládá Sokoban dvě plechovky a stav je 3:0. Při couvání však lehce zavadí o MAGnuma a trochu ho pootočí. ( kdyby se nyní MAGnum rozjel vpřed, vytlačil by pouze dvě soupeřovi plechovky).
Sokoban se otáčí a vyráží do středu hřiště. MAGnum také vyráží vpřed, ale levým senzorem detekuje odjíždějícího Sokobana. Takže couvne a POOTOČÍ SE DOPRAVA. A to přesně o takový kousek, že následující jízdou vpřed vysune všechny tři Sokobanovy bodované plechovky na okraj hřiště. (To už snad nemůže být náhoda!)
V čase 1´30´´ je znovu stav 0:0 a MAGnum tak úporně brání remízový výsledek, který by mu zajistil celkové vítězství. Zápas je teprve v polovině, ale Sokoban to má nyní velmi těžké, neboť na hřišti zbývají poslední dvě volné plechovky. Nedaří se mu však nalézt správný směr a v čase 2´00´´ už je na hřišti poslední volná plechovka.
GAME OVER !
A tak po šesti minutách obou finálových jízd je stav 0:0 a to znamená, že vítězem se stává…
Vlastně nevím. MAGnum vyhrál díky suverénní sobotě. Ale za neděli by si zasloužil vyhrát Sokoban. Rozhodla tedy náhoda. Mrzí mě, že diváci neviděli například sedm bodů, které MAGnum dokázal v jednom kole získat.
Ale nuda to také nebyla. Prostě Recyklon… ☺
*) Problém se zvedáním lišty s magnety způsobil pevný doraz ve spodní pozici. Síla motoru byla tak velká, že se postupně rozlomil plast u přichycení motoru. Nechtěl jsem tam dát spínač detekce pozice a tak se mi to po právu vymstilo.