Hliník a slitiny s vysokým podílem hliníku jsou obecně v povědomí jako materiály, který se dají jen obtížně pájet, není-li to úplně nemožné. Takto to ale jde s velmi dobrými výsledky jak z hlediska elektrických spojů, tak z hlediska mechanického spojování malých dílů.
Pájení třeba hliníkových chladičů nebo nosných profilů je opravdu obtížné, důvodem ale je to, že masivní kov odvede množství tepla, páječka na to nestačí, a když použijeme třeba výkonný hořák, v místě působení plamene se může kov i tavit nebo výrazně oxidovat. S menšími předměty, fóliemi nebo tenkými plechy, je situace naprosto jiná.
Použijeme běžně prodávanou pájecí kapalinu na hliník s obsahem kyseliny fluorovodíkové, stačí jedna kapka na jeden spoj. Kapalina české firmy ELCHEMCo se dá v malém množství koupit v prodejnách s elektrosoučástkami. Kapka po styku s hliníkem nic nedělá, je potřeba ji zahřát optimálně teplým vzduchem z horkovzdušné pájecí stanice, ale stačí do ní i ponořit smyčku transformátorové páječky a chvíli občasnými krátkými stisky spínače udržovat kapalinu na takové teplotě, aby se na styku s kovem bouřlivě vyvíjely bublinky (kapka se bíle zakalí), ale aby se kapalina nerozstřikovala. Vydržíme naleptávat povrch za horka nejméně půl minuty, trpělivější dokud se kapalina téměř neodpaří (musí ji na ploše trochu zůstat). Pak místo zahřejeme víc a přidáme běžnou trubičkovou pájku, krásně se rozlije.
U alobalu a tenkých fólií pájíme na matnou stranu, jde to citelně lépe, u plechů je to jedno. Spoj následně umyjeme lihem (otřeme namočeným hadříkem), aby se odstranily kapičky rozstříkané kyseliny. U eloxovaných dílů musíme předem odstranit z místa spoje elox mechanickým oškrábáním! Na „pocínované“ místo pak už můžeme i opakovaně pájet bez problémů.Takto se lze nejen na hliníkový díl snadno elektricky připojit, ale třeba i spájet malou hliníkovou (lehkou nemagnetickou) krabičku.
Větší díly se dají také pájet, ale je to náročnější na vybavení. Kápneme na budoucí spoj kapalinu, horkovzdušnou páječkou nebo horkovzdušnou pistolí pomalu nahříváme celý díl na tepelně odolné podložce asi na 150 – 200°C, ne víc! Buď musíme uplatnit cvik, bezkontaktní infrateploměr, nebo správně fungující termostat na pistoli. Kapalina se odpaří. Pak na místo kápneme další kapalinu (zuřivě prská – chránit zrak i okolí před kyselinou!!) a pistolovou páječkou s co největším výkonem okamžitě a rychle místo pocínujeme a vzápětí i připájíme vodič nebo druhý díl. I opakované pájení vyžaduje díly předehřát, jinak vznikají studené spoje.