Asi tak od roku 2007 se nám na Robotickém dni, kde jsem organizoval sumo několik sezón po sobě stala stejná příhoda. Přišel mladý muž, a stěžoval si, že s námi nemůže soutěžit, protože jeho robot vidí naši černou barvu jako bílou a naši bílou (která tvoří okraj hřiště) jako černou. A že je to určitě naše chyba, protože v kroužku elektroniků mu to bezvadně funguje.
|
|||||
|
Dnes tedy probereme bezdrátovou blbuvzdornost. Z hlediska softwaru, který obsluhuje komunikační linku je prakticky jedno jestli jsou moduly spojeny drátem, nebo rádiem, taky třeba ethernetový síťový protokol vychází z radiového protokolu vyvinutého Hawajskou univerzitou zvaném příznačně ALOHA (ahoj v hawajštině). Stejně jako u drátových sběrnic musíte čekat až je pásmo prázdné, označit zprávu kontrolním součtem, poslat zprávu a čekat na odpověď. Přijímající modul musí zprávu přijmout zkontrolovat kontrolní součet a potvrdit příjem – žádný rozdíl. Jen co jsem dopsal minulý článek o blbuvzdornosti v robotice napadlo mně, že jsem zrazoval četnáře jak od přílišné důvěry v bezdrátové komunikace taky v použití některých typů sběrnic – zejména tedy I2C. Ani jedno z toho jsem podrobněji nevysvětlil, takže je na čase to probrat. Otec pořád opakoval větu z návodu na nějaký (západo) německý měřák „total fest und idiotensicher“ nebo dneska se používají i jiné opisy stejného fenoménu „trottelfest“ nebo „idiotenfest“ třeba. Tahle německá slovíčka naznačují, že konstrukce příslušného zařízení je opravdu pro blondýny a abych nepoužíval poněkud pejorativní germanismy zavedl jsem si pro sebe kategorii „blbuvzdornosti“. |
  |
||||
|
Supported by Codetory Powered by WordPress & Atahualpa |
|||||