Každý stroj potřebuje zdroj energie, nejrůznější pokusné roboty nevyjímaje. Omezíme-li se na mobilní zařízení, tedy taková, která mají možnost se pohybovat a nejsou připojena k základně kabelem nebo třeba tlakovými hadicemi, musíme už v počátku konstrukce zvažovat, jaký zdroj energie zvolíme a co z toho plyne za omezení. Pro malé roboty budeme potřebovat v drtivé převaze elektrický zdroj.
|
|||||
|
Minule jsme „na vědecké bázi“ zapínali procesorovou desku robota tak, aby nám při případné chybě neshořela plamenem. Dnes předpokládejme, že deska neshořela, chvíli čicháme, nic nesmrdí a tak jdeme dále. Představte si následující situaci – půl roku pracujete nad hardwarem Vašeho robota, pak napíšete software – velice sofistikovaný a dlouhý. Pak nabijete baterky, zapnete vypínač a … NIC. Táta jednou přinesl domů stavebnici pásového robota s tím, že bychom s ním mohli soutěžit na Robotickém dni v MiniSumu. Když jsem vyzvídal kde k němu přišel a jestli ho koupil, dozvěděl jsem se, že ho má půjčený od Hobbyrobotu na vyzkoušení. Letos je to přesně 15 let, co uplynulo od porážky Garryho Kasparova „super“ počítačem Deep Blue. Za uplynulých patnáct let se toho ve světě super počítačů hodně změnilo a Deep Blue dnes nestačí svým výkonem na běžné smartphony. I přesto se Deep Blue postaral o velký milník ve strojové inteligenci. Potkávám se dlouhá léta s elektroniky různého zaměření, různého vzdělání, různé praxe, ovšem co mne na mnohých z nich dokáže dodnes fascinovat, je totální neznalost funkce obyčejného tranzistoru. Vím, že mi hrozí, že někdo namítne, že se neustále opakuji, ale i tak si myslím, že tohle bude ku prospěchu mnohým. Určitě každý z vás někdy zatoužil po automatickém, nebo robotickém manipulátoru, ať už použitelném k práci (třeba v laboratoři pro přendávání zkumavek), pro výuku a studium, či jen pro „cool“ míchání kafe. Anebo – hlavně – pro montáž na vlastního robota. |
  |
||||
|
Supported by Codetory Powered by WordPress & Atahualpa |
|||||
